Co je to domov?

V poslední době jsem zkoumal hlouběji, proč jsem měl takové nutkání postavit pasivní dům takový, jaký staví v Německu, tedy tak, jak se to u nás v Čechách nedělá. Při hledání odpovědi jsem zjistil, že vše začalo hodně dávno. Ještě před tím než jsem se narodil.

Následující příběh mě silně ovlivňuje a udává směr mého života. Můj dědeček (Opa), se jmenoval Heinrich Ertner, babička (Oma) Thekla Ertner a žili spolu v Žacléři v Krkonoších. V té době se město jmenovalo Schatzlar, žilo v něm 6 000 obyvatel a 90% z nich bylo německé národnosti. Opa měl 10 sourozenců, celá rodina žila velmi chudě.

Opa pracoval v místním dole na černé uhlí. Měli spolu s Omou 13 dětí a dospělosti se jich dožilo pět. Byly to těžké časy, přišel rok 1945 a konec války. Bylo jedno, jestli se pracuje pro Hitlera nebo pro Stalina, všichni potřebovali uhlí.

Opa s rodinou zůstal v Schatzlar stejně jako dalších 800 horníků s rodinami. Prý měl štěstí, stejně jako dalších 200 tis. sudetských Němců, kteří mohli v Československu zůstat z celkového počtu 3,2 mil. Němců.

Jeho sourozenci i s rodinami zmizeli. Naložili je do dobytčáků a odvezli. Někoho do ruské zóny, někoho do americké a celá řada lidí se ztratila, ale to je jiný, velmi temný příběh našich novodobých dějin. Opa žil s rodinou v kolonii, v domech pro horníky, přímo před nádražím.

Z lidí, které Opa znal, jich mnoho nezůstalo. Z jeho sourozenců ani jeden. Obrnil se, zatrpknul, uzavřel se, aby to nebolelo, aby přežil. V roce 1951 z něho udělali Jindřicha Ertnera a změnili mu státní příslušnost na Československou. Byl sice doma, ale musel nosit pásku s N a nesměl mluvit nahlas svým rodným jazykem nikde, kde by ho někdo mohl slyšet.

 

Co je to vlastně domov? Je to jen místo, kde žijeme?

 

K domovu jsou přeci potřeba lidé, ti z místa dělají domov. Co se stane, když lidé zmizí? Je to stále domov? Jak je to s tím domovem, když většina těch, které máte rádi, zmizí?

Heinrich a Jan Ertner 1968

Heinrich a Jan Ertner 1968

Thekla a Jan Ertner 1974

Thekla a Jan Ertner 1974

Můj tatínek se narodil později. Nevím, kde má domov, na tuto otázku odpovídá, že na horách, které mu nikdo nevezme. Já jsem se narodil v roce 1976 a v té době nešlo být Heinrichem, tak jsem po dědovi získal křestní jméno Jindřich. Já na rozdíl od něj umím „ř“ vyslovit, on to do konce svých dnů neuměl.

Celý svůj život jsem si kladl otázku, kde jsem vlastně doma. Nevědomky jsem hledal, pátral a vlastně vůbec netušil proč. Jsem doma v zemi, kde jsem se narodil? Nebo v zemi, kam mě to celou dobu táhlo a kde jsem se cítil doma?

Nakonec jsem se po letech z Německa do Čech vrátil a přišla rodina. Potřebovali jsme pro děti větší prostor, nové bydlení, větší domov. Začali jsme hledat, přemýšlet a zkoumat. Jak vytvořit domov tak, abychom v něm byli šťastní?

 

Domov, to je místo, kde šťastně žijeme.

 

V Německu jsem před nástupem do školy pracoval rok na stavbě a nasál si tak jejich přístup. Kromě toho jsem žil v Německu u potomků lidí odsunutých z Krkonoš. Cítil jsem se u nich jako doma.

Když jsem chtěl postavit dům pro rodinu, přirozeně jsem se inspiroval tím nejlepším, co mi Německo mohlo nabídnout. Odpovědí na moje otázky byl pasivní dům podle Prof. Dr. Wolfgang Feista. Tedy vápenopísková cihla, neprodyšné provedení a rekuperační jednotka.

Jindřich a Jana Ertnerovi 1978

Jindřich a Jana Ertnerovi 1978

Opa zemřel, když jsem byl malý kluk, dali mi s Oma do vínku cit pro německý jazyk. V Německu jsem studoval ještě před EU a musel jsem se pravidelně hlásit na úřadě. S holou hlavou a perfektní výslovností jsem mezi ostatními cizinci vypadal nepatřičně. Dodnes mám lepší gramatiku v němčině než v češtině.

Píšu pro mého dědečka Opa Heinrich Ertner a babičku Oma Thekla Ertner. Píšu o tom, jak jsem pro moji rodinu hledal, nemohl najít a nakonec vytvořil domov.

 

Děkuji, že se nám vše podařilo a máme domov, který jsme si přáli.

Rád bych věřil tomu, že by se Opa a Oma u nás doma líbilo.

Jindřich Ertner
Postavil jsem pro rodinu pasivní dům. Žijeme v něm šťastně. Netápejte, nechte se inspirovat. Můj příběh
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.